Stačí večer zaklonit hlavu a zjistíme, že naše planeta nepluje vesmírem sama. Doprovází ji milion hvězd, měsíců, komet i asteroidů. Právě ty dělají vědcům největší starosti. S oblibou totiž do svých sousedů narážejí. NASA proto vypracovala plán, jak případné katastrofě zabránit.
Většina odborníků se totiž bojí, že jednoho dne by lidstvo mohl postihnout podobný osud jako dinosaury a další živočichy, kteří podlehli následkům dopadu asteroidu Chicxulub.
Tehdy, před 66 miliony lety, nikomu rozhodně tzv. do zpěvu nebylo. Impakt meteoritu o hmotnosti v řádu bilionů tun způsobil celosvětovou ekologickou katastrofu. Od masivní exploze a požáru, přes zemětřesení a tsunami po zatmění Slunce, a tedy nástup doby ledové.
Pokud by asteroid takové velikosti zasáhl Zemi dnes, masivní rázová vlna by zničila miliony měst. Ta, jež by se zachránila, by byla později zbořena otřesy zemské půdy nebo povodněmi. Během několika týdnů by tak nastoupila zima a hladomor.
Aby se historie neopakovala, v roce 2016 byl založen Úřad pro koordinaci planetární obrany NASA. Jeho primárním úkolem je najít, sledovat a vyhodnotit rizika spojená s potenciálně nebezpečnými tělesy, nacházející se v naší sluneční soustavě.
„Naším cílem je najít je dříve, než oni najdou nás,” říká vedoucí obranných misí, důstojník Lindley Johnson. Odborníci z NASA tak spolu s globální koalicí astronomů s názvem International Asteroid Warning Network (IAWN) denně sledují prostor nad našimi hlavami a vypočítávají trajektorii všech potenciálně nebezpečných objektů.
Za Zemi ohrožující asteroidy jsou považovány ty, jenž jsou větší než 140 metrů a naši oběžnou dráhu protínají v minimální vzdálenosti 0,5 astronomické jednotky, což je polovina délky mezi Zemí a Sluncem.
Zatím bylo vědci odhaleno asi 2300 těchto planetek. Zhruba 153 z nich má průměr větší než 900 metrů. To je dost na to, aby dopad jednoho z nich zničil oblast o velikosti Maďarska a vymrštil do atmosféry tolik prachu, že by došlo ke globálním změnám klimatu.
„Doposud jsme identifikovali až 34 000 blízkozemních asteroidů, u nichž s jistotou víme, kudy během dalších sta let poletí. Těch se proto nemusíme bát,” chlubí se Johnson.
Co by se ale stalo v případě, že by se fyzici a jejich počítačové modely zmýlili a jedno z těles zamířilo směrem k nám?
V tu chvíli by přišly na řadu metody planetární obrany. Mezi ně patří kinetický impaktor, gravitační traktor, jádro a lasery. První z nich byl otestován v roce 2022 během mise Double Asteroid Redirection Test (DART), v rámci níž kosmická loď vychýlila z oběžné dráhy měsíc Dimorphos. U tohoto způsobu je klíčové odhalit blížící se hrozbu a varovat veřejnost pět až deset let předem.
V případě, že by NASA nestihla asteroid odklonit, musela by se uchýlit k destrukci pomocí jaderných bomb nebo laseru. Zároveň by ale bylo nutné, aby ho rozbila na co nejmenší kousky, které by shořely v atmosféře.
I přes pečlivé monitorování vesmíru však odborníci přiznávají, že nás nějaké těleso může překvapit. Problémem totiž je, pokud by se k naší planetě přibližovalo od Slunce a bylo by ozářeno jeho jasem, podobně jako dvacetimetrový Čeljabinský meteor, jenž vybuchl těsně nad zemí a jeho tlaková vlna vybila několik oken a zranila přes tisíc lidí. V té době nikdo netušil, že se vůbec blíží.